Nyní akční cena -50% na všechny typy členství »

WorkLounge Talks | Petra Fundová

“Dny Marianne jsou podle Forbes důležitější než Black Friday."

Petra Fundová je dlouholetou ředitelkou mediálního domu Burda a je považována za první dámu luxusních českých lifestylových magazínů. Její tituly jako Elle, Marie Claire, Marianne nebo gastronomický Apetit zasáhnou každý měsíc přes 1,1 milionu lidí. Časopis Forbes ji několikrát zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka, a to i v letošním roce. Ve WorkLounge jsme s Petrou měli exkluzivní rozhovor, který se točil kolem Burdy i kolem jejího životního příběhu.

Petro, vy jste šéfkou Burdy už 21 let! Kde vlastně sídlí vaše vydavatelství?

Už přes 10 let sídlíme v Praze na Floře, v budově, která se jmenuje honosně Luxembourg Plaza. Ale zrovna nám končí smlouva, tak děláme tendr na nové kancelářské prostory.

Pokud se nepletu, dříve jste sídlili v takové krásné vile na Praze 6. Nestýská se vám po těchto prostorách?

Ono to bylo tak, že část firmy sídlila na Floře - ale udělali jsme fúzi s Hachette Filipacchi, kteří produkovali luxusní tituly jako Elle, Marianne, Maxim či Apetit - a ti sídlili právě v těch vilách. A v jedné z těch vil, kde bývala moje kancelář, kdysi sídlil nechvalně známý K. H. Frank! Ale zpět k vaší otázce: vily byly kreativní prostředí, protože tu byla i zahrada, ale jakmile spojujete dvě firmy - nás v té době bylo 500-600 lidí, musíte chtě nechtě nastolit úplně jiné podmínky spolupráce. 

Vaše práce je velmi kreativní, živá. Jak vypadá pracovní prostředí v Burdě? Máte také open space kanceláře, podobně jako máme třeba tady ve WorkLounge, nebo máte spíš víc uzavřených kanceláří?

Je to mix. Protože třeba redakce Apetitu má svoji kuchyň. Pak máme prostory, kde fotíme, kde jsou štendry s oblečením pro focení módních rubrik. Ale teď, jak hledáme nové kanceláře - a teď prozradím něco, co někteří zaměstnanci možná ještě neví - budeme mít prostory, kde budou sdílené stoly, kavárna, kuchyňka, a lidé nebudou mít svoje pevná denní místa.

Kolik má Burda v současné době zaměstnanců? 

Je to trošku tekoucí, protože spolupracujeme s freelancery, typicky třeba s fotografy. Momentálně tedy máme na stálo zhruba 200 lidí. Tehdy při té fúzi bylo mnoho pozic dublovaných, takže jsme cutovali z původních 500-600 lidí.

Jak to v Burdě vypadalo před těmi jednadvaceti lety, když jste nastupovala?

Tehdy Burda měla asi 50 zaměstnanců, byla vlastněna stejnými lidmi jako teď - takže rodinou Burda, která mimochodem pochází z Čech! Ta se v 19. století přesunula do Německa z Moravy. Burda tedy byla řízena jako opravdu typicky rodinná firma. Dnes jsme velký korporát, Burda International, spadáme do holdingu, který funguje v 17 zemích a má asi 12 000 zaměstnanců.

Co jste dělala před Burdou, kde jste studovala, pracovala?

Absolvovala jsem na pražské UMPRUM animovaným filmem. Dělala jsem výtvarníka, režii, scénář. Po ukončení školy jsem spolupracovala s Krátkým filmem, tenkrát se to jmenovalo Bratři v triku. Dělala jsem autorské filmy nebo jsem pomáhala jiným režisérům dělat jejich filmy, jako výtvarník. Věnovala jsem se také grafickému designu, korporátní identitě. A dnes dělám grafy, tabulky...

A Excel!

Ano! (směje se) Ale naštěstí velká část mojí práce je stále kreativní.

Baví vás to, když musíte místo kreativní činnosti třeba připravovat roční plány, rozpočty?

Myslím si, že žádná práce není taková, že by vás na 100 % bavilo všechno. Ale musíte mít velkou část toho, co vás baví. A u mě je ten poměr vybalancovaný. Je pravda, že tu část týkající se čísel dělám na sílu. Ale zase mám radost, když ty plány plníme!

“Proto upřednostňuji grafy, protože grafy jsou víceméně vlastně obrázky!”

Jak jste se vlastně do Burdy dostala?

Jednoho dne jsem objevila inzerát, tehdy ještě v tištěném deníku, že hledají člověka - a nebyla vůbec pojmenována pozice, ale v náplni práce bylo všechno, co jsem si myslela, že umím. Tak jsem se přihlásila a zjistila jsem, že jde o mediální dům Burda. Ten tehdy měl čtyři tituly, z nichž jeden byl týdeník Katka. A právě do Katky hledali šéfredaktora, art directora - a já jsem splňovala tak nějak všechno. 

Jak příběh pokračoval?

Katka tehdy prodávala 400 000 výtisků každý týden. V Burdě zjistili, že jsem workoholik - což bohužel jsem - a dávali mi další a další úkoly. Pomohla jsem uvést na trh několik titulů. Tak jsem se stala tzv. publisherkou, což v našem žargonu znamená vedoucí portfolia titulů. Pak zahraniční ředitelé odešli zpět do svých zemí a majitel mediálního domu naznal, že bude dobré dát vedení do rukou někoho, kdo zná lokální trh. A vybrali si mě.

Co považujete za svůj největší úspěch, z čeho máte největší radost?

Je to kolekce všech možných drobných úspěchů. Ale abych řekla něco konkrétního: ostatní mediální domy, které dělají print, jsou v rukou českých majitelů, tudíž mají podporu. My patříme k německé skupině, nás nikdo podporovat nebude, musíme si na sebe zkrátka vydělat sami. Proto za svůj největší úspěch - a úspěch celého našeho týmu, protože to je klíčové, já to sama nedělám - považuji to, že jsme v černých číslech. 

Jednou z nejúspěšnějších akcí, kterou Burda dělá, jsou Dny Marianne. Jak se taková velká věc připravuje?

Dny Marianne se připravují celý rok. Ty letošní proběhly třetí týden v září. Byl to už 20. ročník! A je to akce, která je podle časopisu Forbes důležitější než Black Friday. Je to fenomén. A je to náš nejdůležitější projekt, na kterém pracuje celá firma. Traduje se, že je vymyslela Mirka Zlatníková, která je dnes slavnou scénáristkou a je autorkou filmu Marie Terezie, který běžel v České televizi. Mirka byla první šéfredaktorka Marianne. 

“Dny Marianne vymyslela Mirka k prvnímu výročí titulu, jako takové rozmazlování čtenářek. V té době bylo v časopisu dvacet slevových kupónů.”

Zaujal vás WorkLounge?
Neváhejte a přijďte na den zdarma!

nebo nám rovnou zavolejte +420 770 152 602

 

18. 11. 2020
Kategorie: WorkLounge Talks

Pořád váháte?
Máme pro vás den na zkoušku.

nebo nám rovnou zavolejte +420 770 152 602