WorkLounge Blog

WorkLounge Talks | Janek Rubeš

14. 7. 2020
Kategorie: WorkLounge Talks

“Natočit jeden díl Praha vs. prachy trvá i rok.”

Investigativní dokumentarista, který sám sebe nazývá klukem, co točí videa, se proslavil zejména internetovými pořady Praha vs. prachy a Honest Guide. S Lubomírem Šilhavým, majitelem WorkLounge, si Janek povídal o natáčení i o tom, jak veřejnost reaguje na jeho často kontroverzní tvorbu. 

Janku, ve WorkLounge Talks mluvíme primárně o práci. Proto tě asi moje první otázka nepřekvapí. Jak jsi se k práci, kterou děláš, dostal?
Já musím podotknout, že jediná skutečná práce, kterou jsem kdy dělal, byla brigáda v McDonald’s. (smích) Jestli je běhání a natáčení po ulicích práce… Asi ano. Někdo mě za to platí, někdo to sleduje, utáhnu s tím i hypotéku… Tak asi jo, asi to práce je. A jak jsem se k tomu dostal? Videa natáčím odmalička, vždycky mě to bavilo.

Takže už jako malý kluk jsi směřoval k tomuto povolání?
Určitě. Věděl jsem, že chci dělat něco s kamerou, že mě baví stát za kamerou. Ne až tak před ní - takže jako moderátor se necítím, neumím to. Maximálně před kamerou něco popisuji, to podle mě ale není moderace. Prostě něco říkám a máchám u toho rukama. (smích)

Kde jsi máchal naposledy? 
K vám do WorkLounge jsem přijel přímo z natáčení o Petříně. Já jsem právě něco říkal, máchal rukama a kamarád mě natáčel, a nějaký turista mě poslouchal a říká: “Hmmm, tady si někdo četl Wikipedii.” A já říkám: “Hmmm, ne, někdo tady v tom městě žije a prostě to ví.” To bylo docela vtipné. 

Takže ty pocházíš přímo z Prahy?
Ano, já jsem levobřežák. Pro někoho teda oblast za levým břehem Vltavy není Praha - znáte ty souboje mezi lidmi z levého a pravého břehu, ne? Nejsem ten typ, co všude vykřikuje “já jsem z Prahy”, ale jsem narozen v Praze. 

Tip: Online verzi rozhovoru si můžete pustit na YouTube, kde najdete i další díly WorkLounge Talks. 

A jak jsi tedy konkrétně začínal? Co byl tvůj první pořad? Vím, že jsi byl na Stream.cz, ale předcházely tomu jiné zkušenosti…
Ano, nejprve jsem tvořil videa na YouTube. S kamarádem jsme měli kanál, který se jmenoval NoiseBrothers. To bylo v době, kdy na YouTube natáčeli tak dva, tři čeští tvůrci. Takže když jsi tehdy narazil na video, které bylo natočeno v Praze nebo celkově v Čechách, tak to bylo něco neuvěřitelného. 

Jak se ti z YouTube povedlo dostat se do komerční sféry, jak jsi videi začal vydělávat?
Oslovil mě kamarád z reklamní agentury, jejímž klientem byla značka Nokia. Nabízel jí tipy na reklamy a jedním z nich byla i spolupráce se mnou a tím mým kamarádem. A protože tehdy začínal boom virálních videí - bavíme se o roce 2006 - Nokie se to líbilo a vznikl kanál Nokia NoiseBrothers, měli jsme tehdy nižší tisíce zhlédnutí. Dva kluci ze střední…

Takže na začátku jste byli dva?
Ano, začínal jsem s parťákem, Jindrou Malíkem. Ten dnes točí reklamy a já jsem skončil tam, kde jsem skončil. (směje se) V jednom z minulých dílů vašich Talks byl Petr Mára, ten v té době už taky dělal podcast. A co si pamatuji, také už se v těch dobách kolem videí motal Jirka Král. 

Tip: Rozhovor s Petrem Márou si poslechněte tady a na rozhovor s Jiřím Králem mrkněte zde.

A dnes se to všechno potkává ve WorkLounge! Jinak co ti vyhovuje, pracovat sám, a nebo máš kolem sebe rád lidi?
Na denní bázi funguji jen s parťákem Honzou. Vlastně u všech projektů, co jsem kdy dělal, jsem potřeboval hlavního parťáka. Bez druhé osoby by to nikdy nemohlo fungovat. Honza je dnes ten, kdo mě bičuje, kdo mi řekne Blbě, znova! Třeba v případě pořadu Praha vs. prachy - já jsem natočil, jak taxikáři v Praze okrádají turisty, byly z toho 4 hodiny materiálu, pak jsem to sestřihal a nejraději bych to hned pověsil na YouTube a řekl koukejte se! Pak mi byl k ruce skvělý dramaturg, který vybral příběhy a udělal z toho více dílů, které dávají smysl. Někdy je prostě tým k nezaplacení.

Dá se říct, že ty jsi tedy takový generátor nápadů…
Někdy ano, někdy námět epizod vymýšlí Honza. 

Jak tě napadlo dělat investigativní pořad, který odhaluje nekalosti v Praze? Četl jsi třeba jako malý detektivky?
Je to zvláštní, ale jako malý jsem měl nejčastěji otevřený atlas. Možná díky tomu dělám to, co dělám, tedy průvodce Prahou Honest Guide.

A jak tedy vznikl pořad Praha vs. prachy?
Ten vznikl v reakci na  dokument Město podvodů? od National Geographic. Tato série ukazovala, jak se podvádí v různých městech. A když natočili díl v Praze, tak reakce magistrátu byly: “Oni si to všechno vymysleli a my jako Hlavní město Praha zažalujeme onu televizní stanici, aby to nemohli vysílat.” A můj tehdejší šéf mi řekl, že bychom to mohli vyzkoušet. Ať si sednu do taxíku, mluvím anglicky a zjistím, jestli taxikáři skutečně turistům zdražují, jestli směnárny podvádějí a jestli se dá sehnat prostitutka na Václaváku. 

“Hned jsem si řekl, že by mě to bavilo. Tak jsme vzali kameru a za jeden nebo dva večery jsme všechny situace natočili.”

Dopadli jsme ještě hůř než Město podvodů. Taxík byl ještě dražší, nabídli nám ještě více drog… A když jsme to ukázali městu, dopadlo to stejně. Apeloval jsem na ně, aby místo žalování novináře zařídili, ať u nás taxikáři neokrádají turisty a nepodvádí se ve směnárnách. Když se na to zpětně koukám po těch 8 letech, reakce magistrátu tehdy byla padlá na hlavu. To byly Potěmkinovy vesnice. Magistrát chtěl bordel zamést pod koberec, a to, že někdo ten koberec nadzvedl, vyústilo v reakci Co saháš na ten koberec?!

Stalo se ti někdy, že tě vyloženě někdo sledoval, osočoval, dal k soudu?
Dost společností se nás snaží zažalovat, většinou to dělají formou předžalobní výzvy. Ti v uvozovkách malí podvodníčci spíše utíkají druhým směrem, než že by utíkali za mnou a vyhrožovali. 

Jak tě napadlo vytvořit pořad Honest Guide?
Ten právě vznikl v reakci na Praha vs. prachy. Natáčet lidi, kteří kradou, je složité, když to děláš ve městě, ve kterém žiješ. Je to vlastně dost blbý nápad. Protože musíš chodit ulicemi toho města, a potkáváš spoustu lidí, kteří tě nemají rádi, protože zveřejňuješ něco, co se jim nelíbí. Takže většina novinářů mi říká, že jsem blázen. 

“Moje práce je dost stresující. Protože nejen, že mě nemá v lásce magistrát, protože ukazuji nekalosti a způsobuji jim trable, ale nemají mě rádi ani policisté, protože upozorňuji na věci, co by měli dělat, ale nedělají.”

Byl jsem tedy v konstantním stresu, no a pak přišel Honza Mikulka a řekl: “Janku, pojďme ukazovat ty pozitivní věci!” Takže místo abychom říkali, nejezděte s tímto taxikářem, protože vás okrade, teď v Honest Guide říkáme, jeďte tímto metrem, je to i rychlejší!

Jaké byly na pořad ohlasy?
Myslel jsem si, že tyhle rady nebudou nikoho zajímat, ale když jsme vydali epizodu, jak se levně dostat z letiště, hned byla populární, veřejnost to zajímalo. Dodnes mi lidi říkají, že díky mně se dozvěděli, že mohou z letiště do centra za 1 Euro a za 25 minut. A to je mnohem příjemnější, než když na mě křičí zhrzení taxikáři. Proto už Honest Guide točíme čtvrtým rokem.

“Jedna z nejpopulárnějších epizod je Kde se vyčůrat. No vždyť každý potřebuje čůrat!”

Janku, a jak dlouho trvá natočení jedné epizody? Co všechno pro to musíte udělat?
Je to hodně individuální. Například epizoda jak se projít z Anděla na Petřín se točila zhruba 4 hodiny. Co se týče Praha vs. prachy, tam teď chystáme epizodu o ruličkářích (= měniči peněz na ulici, kteří postávají u směnáren), a v tomto případě se třeba za měsíc podaří natočit tři vteřiny materiálu. Takže tam materiál sbírám v průběhu let. A reálně pak natočit jeden díl trvá i rok. 

Co tě víc baví? Investigativní, anebo průvodcovské pořady?
Mě jednoduše baví být venku, v Praze, na ulici. Tam, kde se odehrávají příběhy. Baví mě vyprávět ty příběhy, hledat je. 

Kdy sis vůbec vydělal svoje první peníze?
Asi v 15 letech, kdy jsem dělal kameramana pro jeden sportovní kanál. Byl to trošku bizár, ale skvělá zkušenost. Dostal jsem na rameno kameru, Betu, a pak odměnu tisíc korun za víkend natáčení! To pro mě tehdy byly neuvěřitelné peníze. 

A co sis koupil za první výplatu?
Za první velkou výplatu, což bylo 10 000 Kč, jsem si koupil Škodu Favorit! Dojel jsem do bazaru a řekl, že mám deset tisíc a že chci odjet v autě. 

Teď se zase přesuneme do současnosti - jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Snažím se co nejvíc času trávit venku. Nerad sedím v kanceláři, takže když už musím sedět u počítače, tak nejčastěji v kavárně. Nasadím si kapuci, dám sluchátka a jsem spokojený. Ale 90 % času se snažím být u toho příběhu, tedy venku. Ale tady u vás se mi tedy líbí!

To jsem se právě chtěl zeptat, jestli jsi někdy pracoval v coworkingovém prostoru?
Zatím ne. I když jsem pracoval ve Stream.cz, byli jsme spíše takové detašované pracoviště - malá kancelář o pár lidech, a to mi velmi vyhovovalo. Ale jestli se u vás odehrávají nějaké zajímavé příběhy, tak já sem přijdu točit! 

Tak platí! A můžeš nám ještě prozradit, jaké máš plány do budoucna?
Žádné. Já neumím plánovat. Plánuji tak 24 hodin dopředu! (smích)

Pořád váháte?
Máme pro vás den na zkoušku.

nebo nám rovnou zavolejte +420 770 152 602