WorkLounge Talks | Pavel Kacerle

“K Marvelu jsem se dostal v době, kdy začal růst. To bylo hrozné štěstí.”

Pavel Kacerle je specialista na vizuální efekty, který pracoval u známých hollywoodských studií Marvel, Lucasfilm nebo VFX studios. Jeho práce byla vidět ve filmech Jurský park, Avengers: Age of Ultron, Captain America: The Winter Soldier nebo Iron Man 3. Poslední dva zmíněné snímky měly oscarové nominace za vizuální efekty. 

Jak se Čech z Vejprnic na Plzeňsku do Hollywoodu dostal, na to jsme se ho zeptali v rozhovoru ve WorkLounge. Kromě toho Pavel prozradí, jak konkrétně jeho práce vypadá, ale třeba i na jakém počítači se mu pracuje nejlépe.

Tip: Celý rozhovor si můžete pustit i do uší z našeho youtubového kanálu!

Pavle, ty máš za sebou poměrně zajímavou kariéru. Jak se k tomu kluk od Plzně dostal?

Já začnu tím Hollywoodem. Dneska to funguje tak, že studia, která pracují na daném filmu, jsou po celém světě. Takže já jsem jednu část té kariéru žil v Singapuru, jednu v Londýně, jednu v Německu, v Kalifornii... A s tou Kalifornií potom přišel ten Hollywood tak, jak ho známe. Ale třeba Spidermana jsme natáčeli v Berlíně! Každopádně k tomu začátku. Já jsem studoval architekturu - a nesedělo mi to. Tak jsem se jednoho dne rozhodl opustit střední školu, půjčit si peníze od kamaráda a odletět do New Yorku, studovat animaci. A pak už to byla sněhová koule, která se pořád nabalovala.

Jaká byla tvoje první velká nabídka?

Když jsem dostal příležitost pracovat s Disney v Londýně, na filmu John Carter of Mars. Pak přišel film Iron Man 3, který mi úplně změnil pracovní portfolio. Měl jsem hrozné štěstí, že jsem se dostal k Marvelu - a právě ve chvíli, kdy začal růst. 

Tvoje pracovní pozice se jmenovala Visual Effect Specialist. Co se pod tím konkrétně skrývá?

Vizuální efekty jsou v podstatě cokoliv, co není možné natočit na kameru. Může to být scéna, kdy padají mrakodrapy z nebe, a stejně tak to může být hrníček, který je bílý, ale režisérovi se to později nebude líbit a bude ho chtít mít ve filmu nakonec červený. I to je vizuální efekt. Dneska jsou vizuální efekty už ve všem, v každém filmu.

Jak ses k tomuto zaměření dostal? Bavily tě třeba filmy už v dětství?

Mně změnil život Iron Man! Když jsem ho viděl v kině. Jak se na Roberta Downeyho Jr. lepily ty kousky jeho obleku v garáži… Byl jsem úplně v šoku z toho, co ty technologie dokážou. Já jsem osmdesátý devátý ročník, takže moje první část dětství bylo pískoviště s lopatičkou, a ta druhá počítače. Jsem první generace, která měla vyspělejší počítače - a hrozně mě to začalo zajímat. Takže jsem se těmto technologiím začal věnovat. A dopadlo to!

Jaký byl tvůj první počítač? A na jakém pracuješ dneska?

Můj první počítač byla tři-osm-šestka, a jediná věc, kterou to zvládalo, byla hra Prehistoric. (směje se) Teď využívám Macbook od Apple. Ale třeba na grafiku si myslím, že byl vždycky nejsilnější Windows. Na rendrování, vizuální efekty…

Jak vlastně vypadá běžný pracovní den člověka, který dělá v tomto oboru, ve filmových efektech?

Ono se to hodně mění a záleží, v jaké pozici člověk je. Když jsem začínal, tak mě zavřeli do sklepa, kde jsem byl bez slunečního svitu. Ráno jsem šel do práce za tmy a odcházel jsem domů za tmy. Takže jsem byl po prvních měsících bílý jako stěna. (smích) Ty poslední filmy jsem už ale dělal jako Visual Assistent na setu. Takže z toho, že jsem trávil 12 hodin denně na počítači, jsem najednou musel být v 6 hodin ráno na scéně. 

Dlouhá léta jsi žil v zahraničí...

Já myslím, že zkušenost ze zahraničí je základ. Cestování je největší škola. Pokud chce člověk pracovat na něčem, co má přesah mimo Česko, musí vycestovat, zažít si to osobně.

A co tě přivedlo zpět do Česka?

Mě u filmového průmyslu nejvíc bavilo, jak dokáže spojovat celý svět. A to stejné kouzlo vidím u sportu. Vymyslel jsem proto takový produkt, který se točí kolem fotbalu. A asi po roce a půl, kdy jsem se soustředil na ten fotbal, jsem pochopil, že Amerika není to správné místo, protože všechen důležitý fotbal se děje v Evropě. Proto jsem se vrátil.

Můžeš upřesnit ten fotbalový produkt? Zní to zajímavě…

Ten produkt spojuje reálný svět s tím digitálním. Lidi se dneska zavírají do digitálního světa, hrají hry v helmách, ve virtuální realitě. My jsme trošku proti tomuto trendu, baví nás objevovat to ještě z trošku jiné strany. Proto jsme vytvořili systém, kdy přes svůj mobilní telefon můžete ovládat robota, který na opravdovém stadionu střílí opravdové míče proti opravdovému brankáři. Živě. Milion lidí se může připojit a ovládat tohoto robota a střílet třeba proti lidem jako je Petr Čech. Jmenuje se Live Penalty.

“Je to hra, ale nevystupují v ní avataři, nýbrž reálné postavy.”

Ve WorkLounge Talks se bavíme o práci. Proto mě zajímá, jak se změnily tvoje pracovní návyky po tom, co jsi přestal pracovat ve vizuálních efektech?

Mně se ty návyky mění co měsíc, a hlavně se změní, když změním prostor. Protože když pracujete v Kalifornii, ale část vašeho týmu je v Evropě, tak se návyky přizpůsobí vzhledem k časovému pásmu. Stejně tak když jsem žil v Singapuru, jsem se časově musel řídit podle toho, kdy jsou vzhůru lidi v Los Angeles. Takže jednu část života jsem byl noční sova, pak se ze mě stalo ranní ptáče, a teď jsem zase spíš sova, protože třeba až v 8 hodin večer mi teprve přestane zvonit telefon a můžu se soustředit na vlastní práci.

“70 % mého pracovního času se odehrává před počítačem a v prostorách, jako je tady WorkLounge.”

Když jsem byl u filmu, práce probíhala ve studiu. A za zavřenými dveřmi, protože člověk si nemůže domů vzít projekt, který stojí 250 milionů dolarů. Potom v Kalifornii jsem zase pracoval vyloženě z domova, což nebylo úplně ideální, protože jsem cítil, že jsem odříznutý od okolního světa.

“Když člověk vstane z postele a vlastně je hned v práci, není to ideální.”

Home office tedy není nic pro tebe?

Podle mě je hrozně důležité oddělit místo odpočinku a místo práce. My v rámci našeho projektu máme několik dalších firem, takže teď máme kanceláře společně s nimi.

K nám do WorkLounge právě přichází hodně lidí z home officů, kterým chybí sociální kontakt. Pracoval jsi ty někdy v coworkingovém prostoru?

V coworkingu jsem pracoval v San Franciscu, kde jsem byl jen několik měsíců - a proto přesně tohle dávalo smysl. Chtěli jsme sdílet prostor ještě s jedním startupem, který se také věnuje fotbalu. A byla to strašně zajímavá zkušenost. 

Kolik lidí máš v týmu?

V současné chvíli je to nějakých 13 developerů, plus dalších 5 lidí, kteří jsou z core týmu, plus je tam asi 5 lidí, kteří nám organizují stage… Hodně se to mění podle toho, co zrovna potřebujeme. Ale kolem dvaceti lidí to bude.

A ještě prozraď, kolik hodin denně pracuješ?

Kolik hodin má den? (směje se) Myslím, že 12 hodin denně minimálně to bude. Teď je pro nás hodně intenzivní doba. Ale to k tomu rozvoji nových produktů patří!