Koronaview | 3. díl: TrimCon

“Zjistili jsme, že něco na dálku dělat lze a něco prostě ne.” 

Foto: Tatiana Shalunova

Koronaview jsou interviews se členy coworkingového prostoru WorkLounge. Zástupců firem a startupů, které s námi sdílí kancelářské prostory, jsme se zeptali na jejich pohled na koronakrizi a jaký dopad měla pandemie na jejich práci. 

Naše pozvání k rozhovoru tentokrát přijal Michal Henych, výkonný ředitel firmy TrimCon, která využívá WorkLounge na Václavském náměstí. Michal začínal pracovní život jako programátor, po absolvování MBA studia se stal lektorem a konzultantem v oblasti rozvoje a vzdělávání manažerů. Věnuje se všem oborům managementu, zejména řízení a vedení lidí, strategii, marketingu a projektovému řízení.

Na co konkrétně se TrimCon zaměřuje?

Mohli bychom použít termín konzultantské či vzdělávací služby, coaching. Je to spíš směs různých postupů. Jednoduše se snažíme dlouhodobě firmám pomáhat v tom, aby něco změnily. To něco většinou nevymýšlíme my, ale snažíme se lidi, kteří v té firmě jsou, popostrčit k tomu, aby si udělali čas, společně to dali dohromady a implementovali. A my jim s tím pomáháme. 

Jakým způsobem vás a vaši práci ovlivnila koronavirová krize?

Naše firma hodně pracuje z velké části přímo u zákazníků. To znamená, že v okamžiku, kdy nastala tahle situace, tak jsme hodně aktivit museli zrušit, respektive posunout. Zákazníci neříkali “my už vaše služby nechceme”, ale “počkáme, až bude klidněji”. Co šlo, jsme převedli do online formy. Online jsme fungovali samozřejmě už předtím, ale ne tak masivně. Náš tým je zvyklý pracovat téměř odkudkoliv, ale naši zákazníci úplně ne. Většinou se jedná o střední a větší firmy, takže hodně z nich je vázaných na fyzickou lokaci. Pozorovali jsme, že u některých zákazníků, u nichž dříve nebylo možné pracovat na dálku, přišel posun ze dne na den.

“Bylo zajímavé pozorovat, jak firmy začaly konečně zavádět nové technologie.”

Dělala vám online forma spolupráce někdy obtíže?

Zjistili jsme, že něco na dálku dělat lze a něco prostě ne. Naše zkušenost byla taková, že pokud byl projekt rozjetý a už jsme věděli, co jsme chtěli dělat, šlo to snáz. V okamžiku, kdy startujete něco úplně nového nebo potřebujete silnou dohodu týmu, který na projektu pracuje, online komunikace nestačí. Osobní kontakt prostě potřebujete. Potřebujete vidět obličeje lidí a to, jak reagují. 

Vracíte se už do “normálu”? 

Otázka je, co teď bude ten normál. Každopádně bych byl rád, kdyby se právě online forma komunikace a konzultace dnes začala považovat za normál. V pandemii hodně našich zákazníků pochopilo, že se digitalizací opravdu ušetří čas. Občas se nám stávalo, že jsme jeli na schůzku třeba čtyři hodiny, a pak zase čtyři hodiny zpět. I když jedete vlakem a můžete u toho pracovat, je to pořád ztráta času. Snažíme se, aby to, co jde, zůstalo v nějaké online podobě. 

Co si z období pandemie odnášíte? Co jste se naučili?

Největší ponaučení je, že je nejlepší nic nepředpokládat. Myslím si, že spousta problémů pramení z toho, že předpokládáme, že je něco neměnné a musí to tak být. Uplynulé období potvrdilo pravdivost faktu, který firmám říkáme při vytváříme strategií:

“Neprotahujte minulost do budoucnosti. Budoucnost může být pestřejší, než si myslíte.” A pandemie ukázala, jak moc může být pestrá....

Foto: Tatiana Shalunova

Máme tedy strategické plány na léta dopředu brát s rezervou?

Ne, že by člověk nemohl předpovídat, co nastane. Ale to, že po COVID-19, po těchto zkušenostech, už musíme počítat se vším, nám možná umožní potom reagovat s více chladnou hlavou a brát situace tak, jak jsou. Prostě situace je taková, tak je potřeba se přizpůsobit...

Jak vidíte budoucnost vašeho odvětví, tedy consultingu?

Já věřím, že pomoc z vnějšku bude potřeba vždy. I když si firmy často říkají “proč bychom tyto změny nemohly dělat samy”, tak realita je taková, že většinou nemůžou - a to z mnoha důvodů. Často se třeba stává, že je převálcuje operativa, a i když změny dělat chtějí, tak jim nevěnují dostatečný čas. Takže už jen to, že my do firmy přijedeme nebo se s nimi spojíme na dálku, jim zajistí, že si ten čas vyčlení. Také jim vždy budou chybět určité znalosti a dovednosti - právě kvůli tomu, že ty často zastarávají. Budoucnost consultingu tedy vůbec nevidím černě. Jak přesně to bude vypadat, to je těžké říct.

“Jestli bude consulting stále založený na osobním kontaktu, a nebo masivně přejde do online prostředí, to nevím, ale vlastně se těším na to, co přijde.”

Sledujete situaci i v jiných konzultantských firmách? 

Vím, že podobné firmy spustily například online kurzy, do čehož jsme my nešli. To, co děláme my, se většinou nedá zabalit do balíčku, tak by se kurz těžko vytvořil a nacenil. My jsme oproti velkým konzultačním firmám v jiné situaci, máme jinou filozofii vedení. A díky tomu, že nevlastníme obrovské kanceláře, nemáme takové náklady, a tak jsme to během krize měli finančně jednodušší a nemuseli jít cestou kurzů.

Namísto vlastních kanceláří využíváte pronájmu kanceláře ve WorkLounge. Vyhovuje vám to? Je pro vás důležité mít k dispozici fyzický kancelářský prostor?

Vlastní kancelář ve WorkLounge si určitě chceme i teď po pandemii ponechat. Ani během ní jsem neuvažoval, že bychom odsud odešli. Vyzkoušeli jsme si všechny modely: měli jsme pronajaté stabilní kanceláře a asi čtyři lidi na plný úvazek. Následně jsme neměli v podstatě vůbec žádnou kancelář, pouze sídlo firmy. Celkem dlouho jsme hledali tu správnou volbu pro nás… Tady ve WorkLounge jsme od otevření pobočky na Václavském náměstí a tento model nám zatím přijde úplně nejlepší k tomu, co děláme. Když se mi chce pracovat z domova, tak pracuji doma, spoustu času trávím také u zákazníků, ale v okamžiku, kdy chci mít klidné pracovní prostředí, tak jdu do své kanceláře ve WorkLounge.